Autor

Komorní písničkář v rockovém hávu

Pod názvem Jako Ravaillac vycházejí na samostatném CD studiové nahrávky písní původního autorského recitálu Jako François Ravaillac zlínského skladatele a interpreta Lumíra Bednaříka. Při práci na finálním hudebním tvaru se spojil s renomovanými muzikanty, bubeníkem Marcelem Gabrielem, kytaristou Rudolfem Horváthem a především s baskytaristou Petrem Vavříkem, s nímž navázal na dávnou spolupráci z poloviny osmdesátých let.

Rockově zněla autorská hudba Lumíra Bednaříka už v recitálu nazvaném Sejdeme se v pekle, uvedeném v prosinci 2007 v divadle Malá scéna ve Zlíně. Sem se k vystoupení vrací po pěti letech jako hráč na klavír a klávesové nástroje v doprovodu bubeníka Vladislava Macha, baskytaristy Ludvíka Kocfeldy a kytarist Petra Chrastiny. Repertoár recitálu „Sejdeme se v pekle“ obsáhl starší čísla s novými hudebními aranžmá, především ale nové skladby se zřetelnou dávkou životní nadsázky (Sejdeme se v pekle, Vždyť je to běžné, Chtělas být hvězdou).

Do té doby Lumír Bednařík se svou původní tvorbou vystupuje pouze za doprovodu klavíru případně akustické kytary. Tak se představuje v Brně (2004), ve Slovinsku (2000) nebo i v Itálii (2005) s texty přeloženými do italštiny.

Poprvé se svými autorskými písněmi vystupuje v červnu 2000 právě ve zlínské Malé scéně v recitálu, nazvaném podle úvodní skladby „Jako François Ravaillac“, čímž završuje tvůrčí období konce devadesátých let.

Jednotlivé písně skládají ucelenou kompozici, jednoduchý příběh od ztráty vztahu přes osvobození ducha, načerpání nových motivací a sil až po nalezení vztahu nového. Zásadní část recitálu tvoří při svém půlročním pobytu v Jižní Americe (1998). Tam si mimo jiné zkouší i vystoupení před dvoutisícovým publikem nebo živé vystoupení pro televizní stanici.

Zlínský koncert opakuje o rok později a v roce 2002 přichází s novými náměty v dalším recitálu věnovaném lidské fantazii, představivosti a snům a nazvaném „Z Merlinových rukou, z úst krásné Šahrazád“.

V předešlých obdobích do roku 1990 se Lumír Bednařík věnuje hlavně hudební tvorbě pro inscenace divadelního souboru Malá scéna. Tam jej v roce 1982 vyzývá tehdejší režisér Antonín Navrátil ke zkomponování scénické hudby ke hře Bertolda Brechta „Výjimka a pravidlo“ (premiéra 1983). Následují další kompozice a textová tvorba k představením pro děti i k inscenacím celovečerním – „Husaři“ (1986), „Popfestival“ (1989, zde hudba Vlasta Redl) nebo k tehdejším režimem těžce tolerovanému rockovému muzikálu „Experiment Dracula“ (1985), kde se Lumír Bednařík kromě zmíněného Petra Vavříka potkal s dalšími skvělými hudebníky, Miroslavem Hálou, Janem Valendinem nebo právě s Vlastou Redlem.

Zajímavým uceleným Bednaříkovým hudebním počinem je soubor písní k fiktivní hře z vojenského prostředí „Pusta“ (1988). Dílo vzniká v reakci na dvouleté působení v tehdejší armádě.